Můj okamžik prozření - Taylor

Jedno prosincové ráno se Jill probudila a pod okem ucítila ostrou bolest. Vstala a připadala si nějak podivně, ale stále se domnívala, že nejde o nic vážného. Šla si zacvičit, nachystala si oblečení, vlezla do sprchy - celou dobu se pohybovala jako loutka v podivném snu. Postupně pozoruje, jak se jí zhoršuje koordinace a romlžuje myšlení, snáší se na ni podivné ticho, jako kdyby s ní mozek přestával komunikovat. Nakonec ztratí cit v pravé ruce, a když si konečně uvědomí, že jde opravdu do tuhého, už si ani nedokáže vzpomenout na číslo na pohotovost. V krátkém jasnozřivém záblesku si vybaví telefon do práce a po několika usilovných pokusech i vytočí číslo - vzápětí však zjistí, že už se nedokáže srozumitelně vyjádřit. Nicméně kolega se dovtípí, přijde k ní a odveze ji do nemocnice...

Vázaná s přebalem, velmi dobrý stav