My z koncentráku žalujem...

Brožovaná, obálka u hřbetu rozdrbaná - aktuální foto!

Osobní svědectví vězněného Předmluva. Pankrác, Sachsenhausen, Osvětim, Mauthausen. Šest roků, dva měsíce, pět dní. 
Ležíš na zemi, krev ti teče z úst, nosu, celé tělo bolí, jsi sláb, jen tvoje srdce je silné. Na zemi krok od tebe leží kus papíru. Čistý arch papíru, i když je na něm - trochu rudé krve. 
--- 
Arbeit macht frei. 
V bráně starší chlap v uniformě SS. 
Padá ti kámen ze srdce. Nebude to tak zlé. Rána puškou ti dokáže, že i staří chlapi v uniformě jsou vrazi. 
Nevidíš, neslyšíš, máš strachem vyvalené oči, vnímáš všechno jako hrozný sen... Doskákali jsme do koupelny. 
Židi, ven!!! 
--- 
Chlapec leží na zemi, krev mu teče z mnoha ran, pláče... 
Blockführer do něho kope. - Los! Hoch! Geh in Draht! 
Ne! Nechci! Chci žít! Chci k mamince! Co jsem udělal? 
Jeden výstřel. 
Blockführer se šklebí. 
U drátů leží jedno tělo - ještě sebou škube... 
--- 
Je tady hlad, že by člověk zešílel. 
Kde sehnat něco k žrádlu? 
A protože život je tady žrádlo, bojuje se o žrádlo. 
Kolik těch chlapů tady umřelo? 
Zdi nemluví a nikdo neví... 
Ozvi se! 
Ozveš se jen jednou. 
Pan Kápo ti natluče. 
Pan švunk ti nakope. 
Pan kamarád tě dodělá. 
Pan blockführer tě zabije. 
---