Deník kazatele na cestách Díl VII.

Deník kazatele na cestách, díl sedmý, je jako sedět v první řadě při přednášce o misi Šríly Prabhupády. V životě a deníku Indradjumny Mahárádže to tam všechno najdete

Vím, že je pyšné myslet si o sobě, že mám větší štěstí než jiní, ale měl jsem možnost číst kapitoly Deníku Indradjumny Mahárádže dříve než zbytek světa. Jak si nemám připadat jako klikař? Dokonce jsem o deníku s Mahárádžem diskutoval.

Je to jako sedět v první řadě při přednášce o misi Šríly Prabhupády. V životě a deníku Indradjumny Mahárádže to tam všechno najdete.

„Zpívejte Hare Krišna,“ říká Šríla Prabhupáda, „a váš život bude úžasný.“ Zpívání Hare Krišna je samozřejmě ústřední bod života Indradjumny Mahárádže, v obou ohledech – jako individuální osoby – kdy sedí v chrámu, vstává z postele, létá v letadlech a jezdí auty – a jako sankírtanového vůdce, kdy vede sankírtanové skupiny ven, aby oznámil nadcházející festival.

Můžete číst o jedenáctileté dívce, která si přikrývala uši, aby nic neslyšela, a která si nakonec oblékla sárí a utíkala, aby stihla harinám. A je tu ta pasáž o tuleni v Baltském moři, který plaval podél pobřeží a sledoval harinámovou skupinu.

Šríla Prabhupáda nás však varuje, že se můžeme také dostat do nebezpečí: „Budeme-li kráčet ve šlépějích Nitjánandy Prabhua, můžeme se k Němu přiblížit. Nitjánanda Prabhu oslovil Džagáje a Mádháje a riskoval přitom, že bude zraněn, ale přesto je nakonec osvobodil. Svět je plný Džagájů a Mádhájů, opilců, sukničkářů, pojídačů masa a hazardních hráčů a budeme je muset oslovit, i když tím riskujeme zranění a podobné odměny. Postavit se takovým nepříjemnostem v životě a snášet následky těchto činů je považováno za největší pokání a odříkání v oblasti duchovního pokroku v životě.“

Riziko? Mahárádžův deník se čte jako dobrodružný film: napadení skinheady a fanatickými muslimy, oloupení zkorumpovanými imigračními úředníky, útěk před nepoctivým řidičem taxíku uprostřed noci v opuštěné ulici – všechno kvůli rozdávání Krišnova Svatého jména nešťastným duším.

A my víme, že rozdávání Svatého jména znamená také hudbu, jak Šríla Prabhupáda napsal Upéndrovi Prabhuovi: „Zavolám tebe a další studenty, abyste se dali dohromady a dělali sankírtan systematickým způsobem. Samozřejmě že zpívání Hare Krišna nevyžaduje žádné zvláštní umělecké cítění, ale stejně, pokud je to celé prováděno rytmicky, lidé budou k transcendentální hudbě přitahováni více.“

Je velká škoda, že nemůžeme slyšet Mahárádžovy krásné kírtany jen prostým čtením jeho deníku, ale každý, kdo slyšel jeho hraní a zpěv, ví, že následuje toto učení dokonale, a to ani nezmiňuji ta úchvatná představení na pódiu: taneční skupiny, bojová umění, reggae skupinu, védské svatby a divadla založená na védských písmech.

Divadla jsou však jen jedním z aspektů písem v Mahárádžově životě.

„Existuje nekonečná zásoba védské literatury,“ píše Šríla Prabhupáda, „a člověk by ji měl studovat.“
(Bhagavad-gítá taková, jaká je)

Deník kazatele na cestách nám dává nahlédnout do mysli někoho, kdo zná knihy Šríly Prabhupády a předchozích áčárjů. Je neuvěřitelné číst, jak se Indradjumnovi Mahárádžovi daří nechat se vést tím pravým veršem v pravou chvíli. Z tohoto příkladu můžeme všichni čerpat a najít zde radost.

A samozřejmě, po čtení přichází další pokyn: „Rozdávejte knihy, rozdávejte knihy, rozdávejte knihy.“
Mahárádž jde opět příkladem, v prvé řadě jako individuální osoba. Kamkoliv jde – v letadle nebo na ulici – má vždy připravenou knihu, kterou může někomu dát a vždy s pěkným vysvětlením. A jako vůdce? Můžete číst o hostech, kteří na jeho festivalech přicházejí ke stolku s knížkami.

A konečně je tu něco, co je blízké srdci každého oddaného: prasádam. Budete se usmívat, až se dočtete o restauracích v jednom městě, které musely vyhodit tuny masa poté, co všichni návštěvníci na festivalu Woodstock chodili jíst do stanu s prasádam Indradjumny Mahárádže.

A je toho víc. Půjdete s Mahárádžem do podzemního dolu na sůl a chrámu ohně, budete s ním sdílet zlomené srdce, když jeho přítel Šrí Prahlád onemocní a musí přestat cestovat, a – tohle si nenechte ujít – budete s Mahárádžem stát na voze v Purí, když se dívá do velkých kulatých očí Pána Džagannátha.

Takže? Zapomněl jsem na něco? Nevadí. Pokud jsem na něco zapomněl, stejně to najdete v Deníku kazatele na cestách. Mohl jsem nakouknout jako první, ale nenechte se tím odradit. Každý má místo v první řadě a může sledovat Prabhupádovo učení v akci. Vítejte v Deníku kazatele na cestách.

Umápati Svámí
28. prosince 2006