Historie Vojenského újezdu Prameny

vázaná, velký formát, dobrý stav, hrany knihy jsou mírně naražené, aktuální fotky

O vybudování vojenského výcvikového tábora v prostoru Slavkovského lesa (tehdy ještě Císařského lesa) začalo Ministerstvo národní obrany uvažovat již v roce 1945. Vedení armády doporučovalo umístění nových cvičišť do pohraničí, kde se po odsunu německého obyvatelstva po 2. světové válce uvolnily vhodné prostory a dosídlení neprobíhalo příliš úspěšně.
Schválení výcvikového prostoru mělo za následek okamžité zahájení prací již v roce 1946. Velitelství, tehdy ještě vojenského výcvikového tábora (do roku 1952 se vojenským prostorům říkalo vojenský výcvikový tábor)[3] bylo umístěno do obce Prameny. Již v prosinci 1946 se začaly objevovat žádosti o přeložení velitelství do Kynžvartu. Důvodů byla celá řada, od nedostatku pitné vody, množství sněhu a s tím spojené problémy v zásobování v zimě, až po chybějící školu pro děti důstojníků. Město Kynžvart přišlo s nabídkou ubytování v lázních a nabídlo i převedení lesů ve prospěch armády. Po prohlídce nabízeného ubytování bylo 24. února 1947 rozhodnuto o přemístění. Poté se začal používat nový název Vojenský výcvikový tábor Kynžvart. V průběhu následujících let došlo k vybudování vojenských staveb, ze kterých se však dochovalo jen několik. Mezi ně patří betonové pevnůstky u zaniklého města Čistá (německy Lauterbach, v roce 1948 přejmenováno na Čistou), pozorovací kryty u obce Smrkovec, muniční sklad mezi obcemi Prameny a Sítinami a pozůstatky několik menších objektů. Na území vznikly cvičné i ostré střelnice pro minomety, protitanková děla, polní střelnice pro pancéřové pěsti, plamenomety, ostřelovače a granátové cvičiště.
Už od počátku provázely Vojenský výcvikový prostor Prameny značné problémy. Když se podařilo překonat odpor samosprávy, objevil se ještě větší problémem. Tím byla uranová ruda, která se vyskytovala na značné části území. Střetávaly se tedy dva zájmy, a to výcvik armády, který byl považován za důležitý a ještě důležitější zájem, průzkum a těžba uranu. Průzkumné činnosti Jáchymovských uranových dolů se rozšířily do oblasti Slavkovského lesa.
V listopadu 1952 brigádní generál JUDr. Jaroslav Kokeš uvádí ve svém dopisu na Hlavní správu uranového výzkumu, že vojenská správa nemá zájem na využívání vojenského prostoru a hodlá zřídit Vojenský výcvikový prostor Doupov. Když bylo Jáchymovskými doly potvrzeno, že v prostoru Doupovských hor nebudou po dobu 10 let prováděny žádné hornické práce, bylo rozhodnuto. V roce 1953 bylo konstatováno, že využívání vojenského prostoru Prameny bude ukončeno ve výcvikovém roce 1952/1953. Protože Vojenský výcvikový prostor Doupov nebyl v roce 1953 a 1954 zcela vybudován, probíhal částečný výcvik ve výcvikovém prostoru Prameny až do roku 1954. Oficiálně byl Vojenský výcvikový prostor Prameny zrušen ke dni 30. června 1954 vládním usnesením ze dne 29. června 1954